Západočeská univerzita v Plzni

 Před více než 20 lety jsme v Praze zakládali Centrum pro teoretická studia (CTS), jehož základní idea se formovala nad tehdy ještě nepříliš běžným slovem ?transdisciplinarita?. Šlo nám v podstatě o překlenování tematických, jazykových a metodologických propastí mezi různými disciplínami, a to v co nejširším záběru - od matematických a přírodních věd přes humanitní obory až po filosofii. S nadšením jsme pak u přátel na Západočeské univerzitě uvítali podobné snahy, které jsou dnes i náplní odboru Mezioborových aktivit při NTC. Mám tu čest nyní vystoupit na jeho jubilejním dvoustém Interdisciplinárním semináři. V běžném užívání se termíny jako transdisciplinarita, interdisciplinarita, multidisciplinarita a mezioborovost příliš nerozlišují, anebo se rozlišují poněkud uměle, ad hoc. Tentokrát mi však nejde o právě toto rozlišování, místo toho bych raději vyšel ze dvou různých sémantických odstínů předpony ?trans? ve slově transdisciplinarita. V prvním odstínu, významově blízkém anglické předložce ?across?, by v transdisciplinárním bádání šlo hlavně o výše zmíněné překlenování propastí mezi obory, jejich propojování, sbližování a vzájemné ovlivňování, ať již přímé či jen heuristické. V tomto smyslu jsem před časem i zde mluvil o ?doménách vědeckého diskurzu? či o ?ostrůvcích jasna?. Je tu však ještě druhý odstín, typický pro anglickou předložku ?beyond?. Zde by transdisciplinarita znamenala opuštění stávajících disciplín, vykročení do neprobádaných, tradiční vědou z různých důvodů opomíjených krajin. Vzít si takové pojetí za své vyžaduje odvahu a bývá hned z několika stran zpochybňováno. Není tu jasný, předem formulovaný cíl (proto se těžko žádá o granty), poznatky se mohou vzpírat nejen názoru, ale i běžným kriteriím ověřování pravdivosti (proto jsou obtížně publikovatelné), a nadto tu vždy někde číhá strašák pavědy. Zkusíme si toto druhé pojetí transdisciplinarity vyzkoušet na jedné speciální oblasti poznání - totiž poznání sebe sama, svého Já. Z hlediska prvního pojetí transdisciplinarity je jasné, že nad takovýmto tématem se ihned přihlásí do klubu rozmanité disciplíny: psychologie, neurovědy, fenomenologie, filosofie mysli, kognitivní věda, lingvistika a mnohé další. Což tu však není prostor i pro druhé pojetí? Zamýšlet se nad "opravdovým" Já, k němuž má přístup jen a jen každý sám, u sebe, pro sebe a za sebe? O tom to bude.